Četnictvo
Československé četnictvo bylo vojensky organizovaným bezpečnostním sborem, plnícím bezpečnostní úkoly na celém území státu. Definitivní podobu nabyla organizační struktura vydáním zákona o četnictvu č. 299/1920 Sb. z. a n. ze dne 14. dubna 1920. Tímto zákonem bylo četnictvo republiky Československé definováno jako: "Vojensky organizovaný sbor strážný, jenž určen jest k tomu, aby podle stávajících zákonný předpisů a podle nařízení příslušných úřadů státních udržoval v celém území Československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost."
Četnictvo bylo orgánem státní politické správy určeným k vykonávání
bezpečnostní služby s podřízeností státním politickým úřadům. V oblasti
výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby a dále ve věcech správních a
hospodářských bylo podřízeno četnickým důstojníkům. V poslední instanci
pak v obou uvedených oblastech podléhalo ministerstvu vnitra. K
udržování vojenského pořádku a kázně ve sboru byl povolán generální
velitel četnictva, který byl přidělen na ministerstvo vnitra. MV
rozhodovalo o tom, jak má být četnictvo organizováno, o početních
stavech, jak bude vykonávána služba a jak mají být četníci vycvičeni.
Otázka výzbroje spočívala v dohodě MV a MNO.
Organizace
četnictva musela rovněž odpovídat organizaci ostatních úřadů a v místech
sídel politických a soudních úřadů byla zřizována přiměřená četnická
velitelství. Aby byla zajištěna komunikace mezi četnictvem a armádou,
byl k četnictvu přidělen důstojník československého vojska. Jistou
zvláštností bylo povolávání příslušníků četnictva v určitých lhůtách k
vojenským cvičením, při kterých četníci podléhali vojenským předpisům a
zákonům. Těchto cvičení se účastnili četníci, kteří s přihlédnutím k
věku byli jinak povinni vojenským cvičením podle branného zákona. Při
válečném stavu musela pak přejít část četnictva k polní bezpečnostní
službě pod přímé vojenské velení.
Politický úřad prvého stupně
byl představeným úřadem pro četnictvo, v jehož obvodu byla služba
vykonávána a příslušelo mu bezprostřední řízení služby a dohled na jejím
vykonáváním. Pokud bylo třeba užít četnictva samosprávným městem, nebo
městem s tzv. municipálním právem (kde byla zřízena policie), povolával
je do služby politický úřad druhého stupně. Ostatním státním civilním a
vojenským úřadům, jakož i samosprávným úřadům nebylo četnictvo
podřízeno.
Soudy a státní zastupitelství v případě trestní
pravomoci byly oprávněny vyžádat si službu četnictva přímo. Pokud šlo o
jiné obory působnosti jak trestní, mohly dožadovat četnické služby
prostřednictvím příslušných politických úřadů. Tímto způsobem mohly o
činnost četnictva žádat státní civilní a vojenské úřady a úřady
samosprávy. Politické státní úřady rovněž určovaly, kdy má četnictvo
spolupůsobit v záležitostech místní policie. Nesměla tím ovšem utrpět
četnická bezpečnostní služba.
Všechny příkazy, které četnictvo
obdrželo, bylo povinno ihned a bez průtahů vykonat a současně se zdržet
jakýchkoli komentářů a posuzování rozkazů. Upustit od vykonání příkazu
mohli četníci pouze tehdy, pokud by se příčil četnickým povinnostem, byl
v rozporu se zájmy státu nebo trestním zákonem. Takový případ byl
četník povinen ihned nahlásit svému představenému. Za obsah příkazu byl
odpovědný ten úřad, který jej četnictvu vydal.
Četnictvo
podléhalo vojenským trestním zákonům a soudům a platil pro ně vojenský
služební řád. Disciplinární předpisy pro ně stanovilo MV. Službu
konající četník měl zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské a
současně i oprávnění použít zbraň. Současně byli oprávnění proti osobě,
proti níž zakročovali, užít slov "ve jméno zákona" a této výzvě byl
každý, včetně osoby vojenské, povinen uposlechnout. Později si však mohl
na jednání četníka stěžovat.
Převzato z www.policie.cz